Jak jsme oznámili před pár měsíci, Clash potřebuje hodně práce pod kapotou, aby se vrátil a byl připravený na vydání. Udělali jsme pár testů na PBE a momentálně navštěvujeme jednotlivé regiony, abychom si s těmi opravami byli jistí. Pokud jste ještě nehráli test v režimu mini-Clash, brzo budete mít možnost! Rozsah testů se zvýší, jakmile se přesuneme k řešení stability služby.

Testy se zaměřovaly na tři hlavní změny, které jsme v turnaji Clash zavedli. Postupný průzkum soupeřů, abychom rozptýlili množství her začínajících v jednu chvíli. Zefektivnění dění na pozadí, abychom snížili množství vzájemně závislých systémů potřebných pro spuštění zápasů turnaje. A nakonec nástroj pro odstraňování následků katastrof, který nám umožní jednoduše prodloužit nebo vrátit každou z fází turnaje.

Zatím jsou výsledky slibné, ale ještě pořád nám zbývá dost práce, než bude tato funkce plně připravena na premiéru. Díky moc za vaši trpělivost, než to vyřešíme.

Taková složitá otázka v pouhých osmi slovech. Když se zamyslíme nad tím, které skiny bylo „nejtěžší“ udělat, musíme se zeptat – co tím myslíte, když říkáte těžké?

Zde je pár různých způsobů, jak nás napadlo na tohle odpovědět:

Vládkyně živlů Lux byla časově nejnáročnější kvůli všem těm podobám, animacím a vizuálním a zvukovým efektům. Ale zákadní koncept se vlastně od začátku moc nezměnil. Věděli jsme, co jsme chtěli udělat, a šli jsme do toho.

Nedávné skiny K/DA jsou možná tou nejobtížnější sérií, kterou jsme udělali za posledních pár let, a to z pohledu času a počtu lidí, kteří se museli naladit na stejnou vlnu. Museli jsme udělat velký výzkum, vyzkoušeli jsme spoustu různých designů a využili obrovské množství zpětné vazby a revizí. Konceptoví grafici (kteří jsou v tomto ohledu skutečnými hrdiny) díky tomu prošli přes 70 různých variací designu, aby měli jistotu, že skiny budou ve hře vypadat úžasně a zároveň vzdají poctu tomuto žánru. Normálně projde asi pět verzí podle úrovně složitosti, takže ano, tohle bylo po čertech těžké.

Určitě. A stejně jako v reálném světě se předsudky často rodí ze strachu, bolesti či neznalosti…

Ionie byla harmonické, vyvážené místo (z větší části), dokud nezaútočil Noxus. Ti, kteří rukou vetřelců trpěli nejvíce, kvůli tomu začali být daleko agresivnější a opustili značnou část svých starších spirituálních tradic, aby se vypořádali s naléhavějším konfliktem. Provincie Navori je vlastně nyní po konci války známá silnou nacionalistickou nedůvěrou vůči všem, kteří nepocházejí z Ionie.

A není to jen Ionie, která má důvod nenávidět Noxijce. Pokud nejste součástí říše, může vám Noxus přijít jako krutý utlačovatel a mnohé nezávislé národy odmítají vpustit císařské vyslance na své území. Ale když se na to podíváte z druhé strany, můžete namítnout, že Noxus je jednou z mála opravdu meritokratických a vstřícných společností ve Valoranu, kde jsou jedinci posuzováni podle svých slov a skutků spíš než podle původu či zmínkách o „osudu“. Noxijcem se může stát každý v Runeterře, pokud přistoupí na to, že prvořadá je služba císařství.

Lid Rakkor z Targonu se shoduje na tom, že život a magie jsou darem z nebes a od nebeských mocností, které tam sídlí. Přesto se ti, kteří se řídí převládající vírou Solari, považují ty, kdo uctívají měsíc – Lunari – za odporné kacíře, které je třeba vyhnat nebo zabít. Připadají komukoliv jinému tyto dvě skupiny vůbec něčím odlišné?

Ale Demacie určitě vypadá jako pěkné místo pro život, že? Uznává spravedlnost, počestnost, věrnost rodině a trůnu a každý plní svou roli při obraně království před cizinci. Ti, kteří se o sebe nedokážou postarat sami, snadno najdou ve své komunitě dobročinnost… Takže proč jsou tak netolerantní vůči mágům a magii? Proč jsou tady takové věci tabu? Inu, když se podíváte na základy jejich společnosti krátce po Runových válkách, byli to uprchlíci, kteří utíkali před pronásledováním ze strany zběhlých čarodějů – během času se tento strach z magie v mnoha ohledech přetvořil v základ demacijské kultury.

Takže i když je tu spousta věcí, které můžete na různých regionech a frakcích v tomto fantasy světě obdivovat, neexistuje naprosto žádný důkaz, který by naznačoval, že některé z nich by bylo možné považovat za „dokonalé“.