Ahoj, lidi, hlásí se vám Alex „Scherzo“ Temple z hudebního týmu Riotu. Přinášíme vám druhou várku partitur k League of Legends a také komplexní pohled na to, jak při skládání hudby využíváme různé věci, které se běžně povalují u vás doma!

Zatímco partitury jsou pro skladatele jednou z tradičních pracovních pomůcek, používání nástrojů z domácnosti je mnohem méně ortodoxní: jedná se o případy, kdy děláme hudební nástroje z běžných předmětů denní potřeby nebo na instrumenty hrajeme zcela jiným způsobem, než jak u nich bylo zamýšleno. My skladatelé máme to štěstí, že sedíme v Riotu poblíž zvukařů a můžeme si s nimi čile vyměňovat informace. Zvukaři vytvářejí zdrojové podklady pomocí spousty různých předmětů a materiálů, které by laika často překvapily. I spousta ostatních skladatelů a hudebníků používá jako nástroje různé předměty, myslím však, že náš úzký kontakt s prací zvukařů LoL nás inspiruje k tomu, abychom hledali rozličné nečekané zdroje zvuků víc, než je běžné.

Zaunské bubny

V knihovně virtuálních nástrojů máme k dispozici stovky různých zvukových sad a v Los Angeles s námi spolupracují různí fenomenální hudebníci. Co nás tedy nutí opouštět vyšlapané cesty a snažit se, aby nehudební objekty zněly muzikálně, nebo používat nástroje jiným způsobem, než pro který jsou určeny?

Občas hledáme nástroj nebo textury, které by sloužily podobnému účelu jako nějaký stávající instrument, ale zní jinak. Hudba, kterou pro LoL píšeme, často balancuje na hranici mezi široce pojatým „komentářem“ k postavě nebo situaci a prezentováním specializovanějšího používání zvukových textur, harmonií a melodií, které by mohly v Runeterře existovat (a jsou specifické pro postavu, frakci nebo scénář, s nimiž momentálně pracujeme). Když dojde na hledání nástrojů pro určitý region, často začínáme s nějakým obecným konceptem, jako: „U této skladby se nechceme spoléhat na typické orchestrální instrumenty. Jak by asi zněl (sem vložte název nástroje) v (sem vložte jméno runeterrské frakce)?“

Podívejme se například na bubny, které jsme použili v Ekkově upoutávce. Když jsme na Ekkově hudbě začali pracovat, přemýšleli jsme nad tím, jak by zněly bicí v Zaunu, případně co by používali místo nich. Uvědomili jsme si, že hudebně založení obyvatelé Zaunu by byli kreativní a nápadití, ovšem neměli by přístup k žádným nástrojům se skutečně skvělým zvukem. Museli by tedy svou hudbu vyjadřovat prostřednictvím instrumentů vyrobených z různých vyhozených součástí nebo dokonce z předmětů, které nemají s muzikou nic společného.

Nezbývalo nám tedy než si udělat výlet do železářství, které jsme měli přes ulici. Netuším, co se asi honilo hlavami prodavačů, když jsem procházel kolem polic a poklepával na každý kovový nebo plastový předmět, který vypadal, že by mohl mít zajímavou rezonanční charakteristiku. Nakonec jsme dali dohromady perkusní sestavu složenou ze 75litrového odpadkového koše, cívky měděného drátu, několika kovových pružin, montpáky a věšáku. Stačilo do boku odpadkového koše navrtat pár děr, protáhnout jimi měděný drát a odstranit rachtající madla a rázem jsme měli nástroj, do kterého šlo ťukat, klepat, přejíždět po něm smyčcem nebo jej pouštět na zem a vytvářet tak všemožné bláznivé perkusní a půltónové zvuky.

Všechny výše uvedené činnosti jsme nahráli a výsledek rozdělili do jednotlivých zvuků, které šly aktivovat na MIDI klávesách. Tím jsme z našeho koše udělali virtuální nástroj, který bylo možné vložit do projektu společně s komerčními knihovnami samplů.

Zde je upravený úryvek ze „Sekund“, ve kterém zní perkuse hrané na samply z našeho odpadkového bubnu. Zesílil jsem jeho hlasitost vůči ostatním prvkům, abyste jej lépe slyšeli:

A zde je ta samá část, ovšem jen s nasamplovaným popelnicovým nástrojem:

Zjistili jsme, že naše odpadkové perkuse nemají tak výrazný dunivý zvuk, jaký bychom chtěli, a tak jsme nakonec použili hybridní sestavu, která obsahovala jak prvky z našeho vlastního výtvoru, tak i samplové knihovny industriálních bubnů. Přesto tu je jasná stopa našeho nástroje a jeho absence by byla znát.

Přítel lesa

Další situace, kdy zkoumáme různé neobvyklé možnosti, nastávají v případě, pokud chceme, aby něco znělo celkem povědomě, ale bylo to použito ve zcela jiném hudebním kontextu, než který je pro daný nástroj obvyklý.

Můžeme se například podívat na ambientní pady, což jsou v zásadě dlouhé tóny s obvykle pomalým nástupem i ukončením, čímž vytvářejí dojem, jako by se zvolna objevovaly a mizely, aniž by měly jasně definovaný začátek a konec noty. Absence rytmického ohraničení z nich činí užitečné pomůcky pro vytváření atmosféry, které přispívají k hudební informaci bez toho, že by nějak zasahovaly do melodie. Lze je také použít pro zvýraznění harmonie nebo pro přidání textury na pozadí.

Podívejme se na jeden ambientní pad, který jsem vytvořil pro Ivernovu upoutávku. Chtěl jsem pady, které by zněly poklidně a „jako z lesa“, ale ne synteticky. Syntetické pady bývají až moc čisté a já hledal něco, co by sice zastávalo tutéž hudební funkci, ovšem zároveň obsahovalo dostatek akustických nedokonalostí a nekonzistencí, aby to znělo jako ze skutečného světa. Jeden z našich skladatelů měl ve své kanceláři angklung, který mu přivezl kamarád ze své cesty po Indonésii. Angklung je dřevěný hudební nástroj vyrobený z dutých bambusových tyček visících z dřevěného rámu, na který se hraje tak, že v jedné ruce držíte rám a druhou jemně třesete tyčkami.

Líbil se mi ten dřevěný zvuk a řekl jsem si, že by se to k té postavě mohlo hodit. Ovšem bez zkušeností se správnou hrou bylo těžké získat požadované zvuky, aniž by se neozývalo rachtání ostatních tyček, na které jsem nehrál. Zjistil jsem ovšem, že když přes sebe dám několik nahrávek jednotlivých trubek, natáhnu několik zvukových vrstev a vše projedu vysoce rezonantním echem, nedokonalosti původních záznamů se překryjí a vznikne hladší, živější efekt. Zachovalo se tak z velké části to, co se mi na tom zvuku líbilo, a přitom vznikl velice použitelný hudební pad.

Zde máme angklung plně zakomponovaný do skladby. Stejně jako u Ekka jsem zesílil jeho hlasitost, aby ve výsledném mixu víc vynikl:

A zde je původní nezpracovaný zvuk angklungu bez ostatních nástrojů:

Myslím, že s komerčními virtuálními angklungy bych tohoto výsledku nikdy nedocílil. Sice jsou skvěle nahrané, jenže jejich zvuk je až příliš přesný na to, čeho jsem chtěl dosáhnout já.

Při práci s nástroji z domácnosti se konečný výsledek často nachází někde mezi původním, velkolepě pojatým konceptem a očividným, jednoduchým přístupem. Když totiž ten velkorysý koncept plně zrealizujete, může působit cizorodě. Mohou v něm chybět známé prvky, na které by se posluchač upnul, nebo prostě nebude znít dost dobře. Přesto bychom si rádi mysleli, že díky nim dosahujeme specifičtější atmosféry, než kdybychom začali se standardní sadou nástrojů a jen na závěr „pro příchuť“ přidali pár netradičních instrumentů. Když zjistíme, že byl náš původní koncept až příliš experimentální, často se pak ukáže, že stačí navrátit špetku známých prvků – jako jsme to udělali u bicích k Ekkovi – a rázem naše speciální nástroje dokážou přidat skladbě zcela unikátní nádech.

***

Z celého srdce doufáme, že vám následující partitury přinesou spoustu užitku! Jak vysvětlil Ed the Conqueror při prvním vydání našich partitur, jedná se o hrubé notové záznamy, které jsme použili při nahrávání, a nemusí být zcela kompletní nebo se v nich mohou nacházet chyby či nápady, které jsme nakonec nezrealizovali nebo změnili.