Před pár měsíci jste všichni hlasovali o tom, kterého šampiona byste v roce 2020 nejradši viděli aktualizovaného. Hlasování skončilo tak těsně, že jsme se rozhodli, že příští rok aktualizujeme jak Fiddlestickse, tak Volibeara. A dnes vám přinášíme nejnovější informace o práci na jejich velké aktualizaci!

S raným průzkumem obou šampionů jsme začali zhruba ve stejnou dobu. V tuto chvíli jsme došli k něčemu, co je podle nás silné a zajímavé směřování pro Fiddlestickse. Prošel fází návrhů – což je proces, během kterého se dohodneme na směřování šampionova herního systému, příběhu a grafiky – a vstoupil do rané fáze produkce, kdy začínáme nápady realizovat. Volibear je už také docela blízko rané fáze produkce, ale u něj si dáváme na čas, abychom měli jistotu, že nám směřování freljordského poloboha přijde stejně tak dobré.

Začneme novinkami u Fiddlestickse.

Jak se navrhuje jeden z nejděsivějších šampionů v LoL

Blake „Squad5“ Smith, designér herního systému: V případě Fiddlestickse jsme se chtěli zaměřit na to, abychom zdůraznili identitu, kterou už Fiddle měl – mág, který vyhrává týmové souboje pomocí přepadů. Bouře vran je natolik ikonické kouzlo, že jsme chtěli, aby zbytek jeho sady podporoval, co Fiddle touto schopností dělá. To nás přivedlo k pojetí Fiddla jako jedné z nejlepších „přepadových“ postav ve hře, ne-li té úplně nejlepší.

To z pohledu herního systému znamená, že hráčům za Fiddla dáváme nástroje, díky kterým zůstanou skrytí a najdou (nebo si vytvoří) možnosti, jak nepřátele přepadnout a ošálit. Když hráč své protivníky úspěšně přepadne, chceme, aby byl v natolik silné pozici, že ten boj vyhraje. Fiddle bude mít pár nových zábavných mechanismů jak v rámci týmových bojů, tak i mimo ně, díky kterým získá skutečnou výhodu… zejména, když nepřátelé odmítnou čelit vlastnímu strachu a nenajdou strašáka dřív, než najde on je.

Vyvolávání ryzí hrůzy

Fiddlesticksův konceptový grafik Sunny „Kindlejack“ Pandita je dočasně mimo kancelář a nemůže nám dnes podat kompletní rozbor. Ale pořád se hrozně těší na aktualizaci jednoho ze svých nejoblíbenějších šampionů všech dob. Tady je pár nejnovějších děsivých konceptů!

Odhalení prastarého zla

Jared „Carnival Knights“ Rosen, příběhový scenárista: Během velmi raného příběhového vývoje jsme diskutovali o tom, kam by měl zapadat „nový“ Fiddlesticks a k jaké frakci či rase by se hodil. Démon? Ionský duch? Prokletý předmět? Rozhněvaný freljordský duch? Fiddle se vlastně nepodobá ničemu jinému ve hře, takže by se hypoteticky hodil do venkovské divočiny prakticky kdekoliv. Pak je tady to jméno: Fiddlesticks. Žádný nekromant by nejspíš svůj nový krvežíznivý výtvor nenazval Fiddlesticks a žádný černokněžník by nečetl grimoár nazvaný „Děsivý pán Fiddle a jeho vidle“.

„Fiddlesticks“ je jméno, se kterým by přišlo dítě. Je to něco, co můžete vyvolat u táboráku, abyste postrašili kamarády.

Když se podíváme na skutečně staré šampiony, jako je třeba Ornn nebo Tahm Kench, o jejich původu kolují stovky, možná tisíce příběhů a historek a mají desítky jmen podle toho, kteří jedinci či kultury s nimi přišli za ta staletí do styku. Fiddlesticks by mezi ně snadno zapadl, neboť lidstvo sužoval celé bezbožné věky. Dávalo by tedy smysl, že se najdou dětské říkanky, pohádky a příběhy starých žen o oživlém strašákovi. Příšera? Bůh sklizně? Prastarý artefakt, který ovládá nějaká jiná osoba či tvor? Než aby se Fiddle spokojil s jedním z nich, může je zosobňovat všechny – jako prastaré zlo s nejasným původem, které je ze světa pryč dostatečně dlouho na to, aby se z varování staly příběhy, z příběhů mýty a z mýtů obyčejné dětské vyprávěnky… až doteď.

Pak je tu otázka toho, jak by Fiddle mohl znít. Coby naprosto nelidská entita (nehledě na to, jaký je jeho skutečný původ), Fiddle postrádá vnitřní orgány, mozek, kterým by mohl myslet, i hlasivky, kterými by tvořil věty. Jakýkoliv druh hlasu, který by mohl mít, by nezněl jako člověk, ale spíš jako projekce: Stejně jako je strašák hrubou kopií lidské bytosti, i jeho hlas by mohl být hrubou napodobeninou lidí, se kterými přišel do styku nebo které zabil. Ještě jsme stále v rané fázi procesu, ale už jsem nadhodil nápad, kdy by pět různých dabérů šeptalo najednou, opakovalo by podivné překrývající se fráze, jako by se Fiddle snažil z dálky vypadat lidsky a zblízka jako děsivá příšera.

Ukázalo se, že taková kakofonie náhodných lidí, kteří na vás chrlí věty, je v herním prostředí nesmírně odpudivá (pro hráče i pro jeho protivníky). Jejda. Ale jako koncept to bylo přijaté docela dobře, takže se možná najde způsob, jak to provést efektivněji… s jednou či dvěma malými úpravami. Ty chci vyzkoušet, až Fiddlesticks konečně sejme svou masku a ukáže se, že ten podivný hubený mužíček stojící na okraji pole vlastně vůbec není člověk.

(Jo, a nebojte se. Přemýšlím i nad řešením pro klauna z narozeninové oslavy. Túú túú.)

A teď si něco povíme o freljordském polobohu na bleskový pohon. Jak jsem zmínil, ještě jsme se na směřování designu pro Volibeara nedohodli. Tým už ale zkoumá pár zajímavých možností, jak ho od ostatních šampionů odlišit.

Co znamená být medvědem?

Nathan „Riot Lutzburg“ Lutz, designér herního systému: „Pocit nezastavitelnosti“ byl jedním z prvních cílů, které jsem si napsal, když jsem rozepisoval Volibearovu velkou aktualizaci. Po vyzkoušení několika verzí, které se pokoušely tento pocit zachytit, mě tým povzbudil, abych se toho nebál a skutečně se do toho opřel. Jedním z konceptů, které teď zkoumáme, je proto nápad, že se Volibear odmítá nechat zastavit znehybňujícími efekty. Místo toho konvertuje efekty jako uzemnění a omráčení na sebezpomalení, které je přímo úměrné síle omezujícího účinku, který na něj dopadne. Moje aktuální výzva je vymyslet konkrétní pravidla a vyvažovací páky, které budeme potřebovat na to, abychom tento jedinečný mechanismus vydali. Testeři ho ale zatím označují za „překvapivě férový“.

Kromě toho jsem se zaměřil na to, jak nejlépe zachovat a posílit Volibearovo jedinečné zaměření na základní útoky. I když se to může ještě změnit, přesunul jsem jeho ultimátku s kulovým bleskem na pasivní efekt, abych si udělal místo pro výbušnější a variabilnější momenty u jeho R. A nakonec jsem experimentoval se způsoby, jak modernizovat některé jeho typické mechanismy, jako je třeba regenerace zdraví a bleskový řev. Příští měsíc mám v plánu zatlačit na Volibearovu neúnavnou schopnost pronásledovat nepřátele a udělat z toho jedinečný herní mechanismus – počkejte si!

Jak se navrhuje medvědí služba

Justin „RiotEarp“ Albers, konceptový grafik: Po první várce počátečních konceptů jsme konečně zahájili vývoj a já byl připraven se do toho ponořit.

Zpočátku to bylo trochu temné – na spodních obrázcích se Volibear vydal spíš cestou „démonického medvěda“. U D mě napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby si Volibear vyvinul jakýsi drsný, tvrzený pancíř, nejspíš na své hlavě (ve tvaru lebky) a na trupu. Chtěl jsem, aby vypadal prapůvodně, prastaře. Má na sobě cáry obvazů a roztrhané šaty, díky kterým by se zbavil svých freljordských parametrů jako Hulk.

U E jsem chtěl Volibeara udělat dost divokého. Zbraně mu trčí ze zad a všude kolem něj srší blesky – chtěl jsem simulovat, jak zuřivě vzdoruje lidem/civilizaci, kteří se ho snaží dostat na lopatky tím jediným způsobem, který znají. Má na sobě drobnou čelenku / freljordské ozdoby, které tuto chladnou kulturu trochu připomínají, a na zádech má vytetované jizvy od blesku.

F Voli je tu možná nejobludnější, simuluje chaotickou zuřivost přírody a smrt.

Na horních obrázcích jsem se snažil prozkoumat pár různých Volibearových osobností, abych našel ten správný tón. Na obrázku A jsem se pokusil o ostřílenějšího, vyspělejšího, silnějšího starého medvěda, který má za sebou několik stovek (tisíc) let zkušeností a válčení. Má svou bouřlivou hřívu a po bezčetných úderech blesků si na kůži vyvinul jakýsi ztvrdlý pancíř.

U B jsem chtěl super prapůvodní a divokou, ale nikoliv démonickou verzi, která mu vrací zbraně na zádech a ukazuje ho ve řvoucí pozici. Napadlo mě, že ty modré tvary, které mu vyrůstají z hlavy, budou blesky zamrzlé v pravém ledu. Tím bychom oživili některé jeho ikonické freljordské charakteristiky. Srst na jeho zádech je spálený freljordský pruhovaný vzor na místech, kde mu záda spálily blesky.

U C jsem se chtěl vrátit k myšlence, že Volibear je freljordské božstvo, a vrátit trochu z toho obrněného „válečného medvěda“, kterým současný Volibear je. Prohlížel jsem si obrazy starověkých čínských božstev, kterým kolem hlavy a ramen vlály šály, a napadlo mě, že by bylo úžasné, kdyby to místo šály byly bouřkové mraky! Vousy a vlasy jsem spletl do několika copů, abych dodal trochu lidskosti a emocí těm medvědovitějším vlastnostem této verze.

Tohle všechno jsou možnosti, které pořád ještě zkoumáme! Jeho sadu testuju ve hře, kdykoliv můžu, a zatím si to dost užívám – máme pro jeho výbavu několik úžasných nápadů, které se hodí k těmto vizuálům a k nápadům na rozvoj příběhu. Myslím, že hráči za Volibeara se mají na co těšit!

Cesta do hlubin medvědovy duše 

Rayla „Jellbug“ Heide, příběhová spisovatelka: Jednou z mých aktuálních výzev je přijít na to, jak propojit Volibearovu osobnost, která se objevuje ve hře, s Volibearem, který se objevuje v příbězích v sekci Svět. Jeho současný hlas tiše rezonuje, což mu dodává na jisté ušlechtilé důstojnosti. Ale zároveň je to divoký, prastarý bůh Freljordu a skutečný medvěd, který vás v souboji dokáže přemoct silou bouře. V příběhu jsme Volibeara viděli jako děsivou bytost s mnoha očima. Byl vykreslen jako příšera, jejíž záda jsou plná mečů slabších lidí, kteří se pokusili tuto šelmu ulovit a selhali. Ale říkám si, že Volibear není ten druh válečníka, který před svým protivníkem uteče a nechá se bodnout do zad – svým nepřátelům se postaví tváří v tvář s nebojácným instinktem. 

Také zkoumám Volibearův vztah k přírodě a lidstvu. Pochází jeho moc od lidských uctívačů ze zvrácených Medvědovců, nebo ze samotné přírody? Anebo možná věří v opětovné zdivočení lidstva – v to, že lidé kvůli rozmachu civilizace zeslábli a jsou méně věrní sami sobě. Nečekám, že by chtěl zničit celé lidstvo, ale možná si myslí, že lidé by měli za své chyby pykat. 

V některých ohledech vyznává Volibear opačnou filosofii než Ornn, který vyrábí váleční zbraně, ale nechce se plést do lidských záležitostí a dává přednost samotě. Volibear podle všeho nevyrábí ani netvoří – místo toho ničí lidské výtvory a jejich sebeklamy a do jejich válek se přímo zapojuje. A rozhodně nedopustí, aby ho lidé ignorovali. Možná že nelibě nese skutečnost, že lidé na svých polobozích už nejsou tak závislí – a to do té míry, že zapomněli na své kořeny. Možná že chce, abychom se všichni vrátili ke starým způsobům ztracených mýtů a neopěvovaných rituálů.

V každém případě chci propojit tyto zdánlivě protichůdné aspekty jeho osobnosti – jeho moudrost a divokost, jeho šlechetnost a násilnost, jeho klid a zuřivost. Viděli jsme, jak ho vnímá Ornn, jak ho vnímají freljordské kmeny, ale neviděli jsme Volibearův příběh vyprávěný z jeho vlastního pohledu. Těším se na to, až dám hlas prastarému polobohu, který odmítá být zapomenut.

Další informace o postupu aktualizace vám přineseme zase za pár měsíců. Napište nám do komentářů, co si o tom myslíte!