Ahoj, přátelé příběhů.

Jelikož se Pyke do vodnaté divočiny vrhne co nevidět, Scathlocka a mě napadlo, že je ten pravý čas podívat se na otázku, kterou scenáristický tým dostává často – na životopisy šampionů. Jelikož se jedná o jeden z primárních nástrojů, kterými vyprávíme o příběhovém pozadí šampionů, napadlo nás, že by mohlo být užitečné podívat se na to, co jsou zač a proč je děláme, a pak si tento proces ukázat na našem oblíbeném Titánovi z hlubin Nautilovi.

Začneme tou nejkratší verzí, se kterou jsou hráči obeznámeni nejlépe: s popisem v klientu, či jak mu říkáme my tady – s „krátkým životopisem“.

Krátký životopis

Je to stručný informační odstavec, který šampiona popisuje, a jelikož je to jediný příběhový popis v klientu, měl by rovněž vystihovat, proč byste za tohoto šampiona chtěli ve hře hrát, a to z pohledu fantasy archetypu.

Až donedávna byly informace v klientu značně nesourodé, pokud jde o délku a skutkovou podstatu. Některé nebyly ani tak životopisy, jako spíš krátké povídky. Jiné byly extrémně krátké a některé tak dlouhé, že se v tom podstata šampiona ztrácela. Celkový zážitek byl značně nepředvídatelný a někteří šampioni kvůli tomu působili zanedbaně a nedotaženě. Právě proto jsme se loni v listopadu rozhodli životopisy šampionů v klientu standardizovat.

V rámci své zamýšlené formy by se tyto životopisné předkrmy měly číst rychle – asi tak za tu dobu, než se zařadíte do fronty na zápas. Proto se snažíme, aby byly krátké – ideálně 80 až 100 slov. To dává dohromady asi tak čtyři věty. Silný krátký životopis by měl probrat, co je šampion zač ve světě Runeterry, odkud pochází a jakou má osobnost, a přitom se vyhnout přímému opakování slov z šampionova titulu.

Někteří z vás, jejichž hlavní šampioni představovali přetékající roh hojnosti životopisných informací, se teď možná mračí. Když jsme vloni na podzim v klientu zavedli standardizované krátké životopisy, slyšeli jsme výtky o tom, že jsme mazali informace o šampionově historii. Ve většině případů tyto informace nebyly z příběhu šampiona odstraněny; prostě žily dál na příhodnějším místě na jeho stránce v sekci Svět. Naštěstí jsme v únoru dokázali v klientu zavést tlačítko Podrobnosti, díky kterému se k těmto informacím dostanete snáze, neboť vám přináší další verzi šampionova životního příběhu…

Kompletní příběh

Tento příběhový text by měl shrnovat šampionovo příběhové pozadí i jeho aktuální místo ve světě Runeterry. Třebaže je delší než krátký životopis, dáváme přednost stručnosti a ideálně ho nepíšeme delší než 600 slov. Když je historie šampiona trochu složitější, můžeme to rozšířit o plus mínus další stovku slov.

Možná si říkáte, proč vůbec používáme omezení délky? (Či jak tomu říkám já: „silně doporučený kreativní cíl“.) Může se zdát, že neomezený počet slov by byl úžasný a umožnil by nám sdělit o šampionovi více, ale životopisy rádi udržujeme stručné ze dvou hlavních důvodů.

Zaprvé, kompletní životopis se snaží zdůraznit významné události šampionova života. Klíčové slovo je zdůraznit. Hrozně moc nás baví vyprávět příběh prostřednictvím… inu, příběhu, a nikoliv životopisným textem. Já tento rozdíl vnímám jako rozdíl mezi učebnicí dějepisu a historickou fikcí: Učebnice je informativní a zajímavá v malých dávkách, ale mnohem radši se ponořím do povídky, kde může být postava živá a kde může dýchat. Všechny události zmíněné v šampionově kompletním příběhu by měly být ty, které nakonec ovlivnily to, čím je ta postava dnes, a všechny vztahy s ostatními zmíněnými šampiony či regiony by měly být významné. Měly by být ztvárněny tak, aby ve čtenáři vyvolaly zájem dozvědět se víc, pokud možno formou povídky.

Druhým důvodem, proč používáme omezení délky a dost možná i proč mě osobně víc baví psát kompletní příběhy, je ten, že malý prostor nutí spisovatele psát přesně. Když musíte počítat každé slovo, mělo by na každém slově záležet. Sestavovat šampionův životopis by mělo být dobré cvičení v tom, že si uvědomíte, co je opravdu důležité pro šampionovu povahu, a že najdete ta správná slova, která to čtenáři efektivně sdělí.

Chceme, aby kompletní příběh byl přesný v rámci celého šampionova života. Kvůli tomu můžeme životopis aktualizovat o dodatečné informace poté, co odvyprávíme významný příběh, jako jsme to nedávno udělali u Yasua a Riven po dokončení „Svědectví zlomeného meče“. Oba se nyní nacházejí v různých částech svého pokračujícího příběhu a podle nás je důležité, aby to jejich životopisy odrážely.

A jak to celé vypadá v praxi? Pojďme se blíže podívat na šampiona, který představoval zajímavou výzvu.

Dilema s Nautilem

Do listopadu byl Nautilus postavou, kterou jsme co do příběhu v podstatě nechávali být. Jelikož je to starší šampion, informace v klientu si se světem Runeterry ani s ostatními šampiony tak úplně neprotiřečily, ale na druhou stranu nebyly ani nijak dvakrát hluboké. Kvůli tomu se Nautilus ocitl ve výběrové příběhové kategorii „Nijak extra to nehoří, ale podíváme se na to, pokud se to změní“.

Když tým pro správu šampionů začal pracovat na myšlence, ze které se stal Pyke, došlo nám, že se na Titána z hlubin budeme muset podívat pozorněji. Pyke nabíral podobu šampiona z Bilgewateru, jehož postava se vydala na pouť kvůli zradě, načež byl stižen jakousi strašidelnou mocí. Informace o Nautilovi dostupné hráčům, které byly ještě před pár měsíci v pohodě, už najednou tak v pohodě nebyly. Věděli jsme, že z příběhového hlediska budeme muset Nautila revidovat a prohloubit kvůli tomu, jak se vyvíjel Pyke.

Spisovatelé a editoři zbožňují otázky a ta, o které jsme sváděli nekonečné debaty, zněla: „Proč?“ V Nautilově případě ty dotazy zněly: „Proč je takový, jaký je? Co je to za moc, která se ho dotkla? Odkud pocházela? A proč ho pořád žene kupředu?“

Stejně jako většina lidí, kteří mají rádi vývoj příběhu a postav, i ti, kteří pracovali ve scenáristické disciplíně, mají o postavách v LoL spoustu informací a také máme spoustu vymyšlených teorií o tom, co by „mohlo být“. Tato zdravá interní debata nám pomáhá hledat mezery v naší vlastní logice ještě dřív, než se dostane na veřejnost. Ohledně otázek kolem Nautila existovala řada možných vysvětlení, takže jsme této příležitosti využili a naznačili spojitost s Nagakabouros, která už předtím mezi návrhy padla. Nejenže se tím tato postava ještě o něco víc vzdálila od Pykea, ale mohli jsme díky tomu i rozpracovat Nautilovu povahu herní podpory.

Bohužel z těch téměř 140 životopisů, které jsme tehdy aktualizovali, hráči nejvíce protestovali vůči změně u Nautila. Konkrétně kvůli tomu, že Nautilus pracoval pro Illaoiina boha, působil méně jako samostatný šampion. Kvůli touze najít v příběhu místo, které by pro něj dávalo smysl, jsme rozkopali něco, co se na něm hráčům předtím líbilo.

Když se díváme na Nautilovu výzvu, Scathlocke a já se ocitáme na okraji nesmírně hluboké propasti pochyb o sobě samých. Nautilus byl šampion, který vznikl mnohem dřív, než jsme v Riotu začali oba pracovat. I když nás spisovatele vidina tvorby postav a světa z čistě smyšlených věcí nesmírně baví, spisovatelské řemeslo je často zkouškou pokory. Každá revize konceptu ukazuje, co všechno jste o svém příběhu nevěděli nebo co se vám posledně nepodařilo moc dobře sdělit.

Takže jsme začali tam. Co jsme o tom obrněném obrovi ještě nevěděli? Když jsme uvážili pár možností, jak se dostat k jádru pudla, zeptali jsme se co možná nejvíc hráčů za Nautila a na fórech jsme obrátili jejich pozornost na tuto otázku v naději, že najdeme pár odpovědí. (Přestože tato konkrétní zpětná vazba pocházela z jednoho konkrétního kanálu, vždy se snažíme hledat lepší způsoby, jak chápat pocity hráčů po celém světě. Pokud nám chcete říct, co si o našich rozhodnutích myslíte, neváhejte se na nás obrátit v sekci komentářů pod tímto článkem.)

Na začátku jsme dostali jen pár příspěvků, ale pak se roztrhl pytel. Ve více než tisícovce příspěvků, které na fórech zabraly padesát stránek, nám hráči za Nautila úžasně sdělili, co pro ně tento šampion znamená. Jednou z věcí, díky které mě nesmírně baví psát pro LoL, je to, jak hluboko zakořeněná je v hráčích vášeň pro tyto postavy a jejich svět. (A také jsem z toho šíleně nervózní, když proti této vášni stojí nějaký můj spisovatelský počin!)

Takže jsem si ty příspěvky přečetl. Všechny. A byly úžasné.

Nautilus byl něco mnohem víc než ten jeho obrněný oblek. Byla to ztracená duše, kterou na dno stáhla temnota, ale které se podařilo zachovat si sebe sama stůj co stůj. Byl vtělením nevyhnutelné hrůzy, břemen, která nelze odložit, a vůle přežít i ten nejsilnější tlak. V jeho kotvě a osamělém plahočení po dně moře se skrývaly nádherné metafory pro vyrovnávání se s depresí. Přes tohle všechno, i přes jeho zradu, Nautilus nebyl zlý. Uvnitř toho potápěčského obleku stále byla lidská duše.

Pokusili jsme se Nautilův krátký životopis napsat znovu (nyní na PBE). A jelikož jste si tento článek, který se rozepisuje o životopisech šampionů v LoL, přečetli až sem, tady máte krátký náhled na to, kam jsme se s kompletním příběhem Nautila, Titána z hlubin posunuli.

Aby někdo pochopil legendu o Nautilovi, musí nejdřív tohoto člověka poznat – a i ty nejokázalejší hospodské povídačky se shodují na tom, že to opravdu býval člověk.

Přestože jeho rodné jméno už dávno odplavily vlny, většina lidí si Nautila nepamatuje jen jako obyčejného námořníka, ale jako námořníka, který se potápěl do vraků. Hned za nejjižnějším cípem ostrovů Modrého plamene je hřbitov lodí, které se tam podle pověstí ztratily, když hledaly požehnanou zemi a chtěly vyměnit bohatství za nesmrtelnost. Za jasného dne jejich třpytivé zástavy lákají zpod hladiny. Mnoho posádek najímalo potápěče, aby našli jejich ztracený poklad, a nikdo z nich se nevyrovnal schopnostem té rychle se potápějící hoře pevných svalů, jakou byl Nautilus.

Jelikož měl Nautilus plíce, které by dokázaly vzít vítr z plachet i galeoně, potápěl se raději na volno. Vždycky posádce zpátky vytahal spoustu zlaťáků či klenotů, ale sám žádnou zvláštní mzdu nepožadoval – vždy jen žádal, aby kapitán při vyplutí hodil jednu minci přes palubu, aby uctil a uklidnil rozsáhlý oceán. Byla to bezpochyby námořní pověra, ale leckterá mořebojná posádka tuto obětinu odevzdala, aby si zajistila šťastný návrat.

Po letech se snadno přístupný poklad ztenčil a úlovku začalo být čím dál méně, až jednoho dne Nautilova posádka zjistila, že jejich loď a pracovní povolení někdo odkoupil.

Toho rána, kdy na palubu přišel nový kapitán, byl úsvit šarlatový. Pocházel z jakéhosi cizího přístavu a přivezl si s sebou obří oblek z mědi a železa. Zaměřil se na Nautila; samozřejmě si velení koupil právě kvůli němu. Bylo jasné, že kapitán byl posedlý jedním konkrétním vrakem – tím, který byl zahalen temnotou i za jasného dne. Potápěcí zbroj dokázala ustát tlak mořského dna mnohem déle než člověk, což bylo dost dlouho na to, aby bylo možné vylovit, co se v tom neobvyklém šeru skrývalo.

Posádka se dohodla, že pracovat je lepší než hladovět, a Nautilus se ocitl zanýtovaný do obleku, pod jehož tíhou dřevěná paluba skřípala. V hrdle pocítil paniku, když si uvědomil, že nemají na zaplacení desátku. Cizí kapitán se smál, zatímco Nautila spouštěli do vody. Ujišťoval posádku, že ať už Vousatá dáma chránila cokoliv, všichni díky tomu zbohatnou tak, jak se jim o tom ani nesnilo. A že až se Nautilus vrátí na hladinu, odevzdají tu svou hloupou obětinu.

Jak se Nautilus potápěl, světlo nad ním sláblo a vše utichlo. Jediný zvuk, který slyšel, byla ozvěna jeho vlastního dechu v železném obleku. Pak se po něm z hlubin něco natáhlo. Stahovalo ho to dolů a Nautilus poprvé cítil, jak se mu kolem srdce svírá tekutý strach. Jeho kapitán nehledal poklad, ale nějakou spící, zlověstnou sílu.

Nautilus se chytil kotevního řetězu, své poslední spojky se světem nad hladinou, a vytahoval se nahoru, zatímco ta věc pod ním ho chtěla stáhnout dolů. Ale ta tíha byla příliš. Zrovna když se jeho obří kovové prsty chystaly prorazit hladinu, řetěz praskl. Nautilus v obleku vykřikl, ale nikdo ho neslyšel. Propadal se zpět do inkoustového víru a zoufale svíral potápějící se kotvu. Celého jej obklopily jakési temné šlahouny a jen bezmocně sledoval, jak jeho loď mizí. Pak všechno zčernalo.

Když se Nautilus opět probudil na mořském dně, cítil, že je… jiný. Temnota už mu nemohla ublížit. Onen velký kovový oblek se změnil v jednolitou schránku, jež zakrývala děsivé spojení, které ta prapůvodní síla navázala s jeho duchem. Byl lapen v hlubinách, kam neproniklo slunce, a pamatoval si jen jedinou věc – že ten nový kapitán porušil svůj slib.

Nautilus tehdy a tam přísahal, že mořský desátek budou platit všichni. On na to dohlédne.

Tato myšlenka ho hnala kupředu, zatímco kráčel směrem ke břehu. Ale než se dostal do Bilgewateru, uplynuly celé roky a on nedokázal najít ani stopy po svém kapitánovi či posádce. Neměl žádný život, ke kterému by se mohl vrátit; žádnou pomstu, kterou by mohl vykonat. Namísto toho se vrátil do moře a dával svému hněvu průchod vůči chamtivcům, jejichž lodě kuchal svou silnou kotvou.

Občas, když se vlny převalují, se nad hladinu dostanou vzdálené vzpomínky na to, kým kdysi byl… ale ten muž, kterým Nautilus nyní je, zůstává pořád potopený těsně pod hladinou.

Jelikož to celkem čítá 715 slov (v anglickém originále), je to trochu delší než obvykle, ale vzhledem k tomu, čím vším si tento chlapák prošel, nám přišlo, že trochu víc informací neuškodí. Ti náročnější z vás najdou pár vět, které bychom mohli zkrátit, abychom se dostali blíž k těm 600 slovům. Ale jelikož Scathlocke a já jsme fanoušci easter eggů, nechali jsme je tam… z důvodů.

Když se nám to nepovede

Občas po tom všem – po všem tom výzkumu, všech interních debatách, veškerém přepisování – se nám s nějakým šampionem nepodaří trefit terno. Naše úmysly jsou dobré, ale Scathlocke, já i zbytek scenáristů jsme pořád jen lidi (teda aspoň já jsem, ale Scathlockův logický mozek editora ve mně občas vyvolává pochyby…).

Pokud máte pocit, že jsme něco pokazili, dejte nám to prosím vědět a hlavně nám prosím řekněte proč. Dobrým příkladem tohoto procesu je aktualizace životopisu Karmy. Dali jsme dohromady životopis, který se nepovedl úplně tak, jak jsme doufali, a ty podrobné poznámky a diskuse, které následovaly, byly zajímavé a nesmírně užitečné. Možná nestihneme odpovědět na každý příspěvek a konstruktivní kritiku, ale nasloucháme.

Pokud vás zajímá, proč jsme se v poslední době nevěnovali zejména vašemu oblíbenému šampionovi, nejspíš ho máme na seznamu a zkoumáme, kdy ho budeme moct aktualizovat (ehm, ehm, Soraka!). Aktualizace některých šampionů dává největší smysl tehdy, když už máme v plánu revidovat konkrétní frakci (a díváme se na tebe, Karmo…).

Zajímají vás ještě nějaká scenáristická témata, nástroje či procesy? Napište nám o tom dole do komentářů.