Hráče hlasatelé zajímají, takže jsme hodně mluvili o tom, jak by v budoucnu mohli hlasatelé v League of Legends vypadat. V průběhu roku jsme v rámci festivalů jako Hvězdné strážkyně nebo Bilgewater zkoušeli různé hlasatele a reakce hráčů byly smíšené.

Než hlasatele změníme natrvalo, musíme vyřešit spoustu překážek. V průběhu MSI budeme zkoumat další možnosti v rámci jednotlivých regionů. Než investujeme do infrastruktury, která by byla pro trvalou změnu potřebná, čeká nás ještě spousta práce, abychom pochopili, jak by podobný produkt mohl uspět i celosvětově.

V průběhu roku budeme testovat další možnosti, tak si to nenechte ujít a dejte nám vědět, co si o tom myslíte.

LeBlanc byla před aktualizací zabijáků složitá na vyvážení, ale ani poté na tom nebyla výrazně lépe. Během aktualizace zabijáků jsme ve výbavě LeBlanc změnili řadu věcí. Chtěli jsme ji v zabíjení trochu zpomalit a umožnit jí být úskočnější. Za to se musela vzdát části svého nárazového poškození. Když se díváme zpět, je jasné, že naše změny buďto vytvořily podobně nezdravé mechaniky, jako třeba výběr libovolné schopnosti, kterou posílí Napodobením. Anebo byly pro hráče LeBlanc zbytečně komplikované, jako v případě prodlevy u pasivky Symbolu zášti.

Než abychom se snažili dál vyvažovat přepracovanou LeBlanc, rozhodli jsme se, že pro hráče LeBlanc i celou hru bude mnohem lepší, pokud se vrátíme k rýsovacímu prknu. Znovu jsme se pokusili najít další možnosti hry proti ní, ale zároveň jsme mysleli na hráče, kteří LeBlanc hrají a milují. Vrátili jsme se tedy k LeBlanc před aktualizaci a pokusili jsme se její herní problémy vyřešit méně násilně. Výsledkem naší snahy byly změny, které jsme představili v aktualizaci 8.8.

Na Lissandře máme v plánu pracovat. Pravděpodobně se bude jednat o novou pasivku a pár dalších úprav její výbavy. Na to si ale ještě chvíli počkáme, takže než dojde k větším změnám, prozatím jsme jí trochu pomohli snížením ceny Q a přebíjecí doby R, aby mohla z pohledu síly ostatním šampionům konkurovat.

Posaďte ji. Řekněte jí, že máte špatné zprávy.

Začalo to, když jste byli malí. Při první hře fotbalu jste míč kopli na špatnou stranu. Opakovaně. Řekli vám, že nic neumíte. V zoufalé snaze najít koníček, ve kterém byste vynikali, jste se přidali k dalšímu týmu. Ve vybíjené. Ve chvíli, kdy vás zasáhl první míč, ve vás začal doutnat vztek. Váš tým to dopustil. Nezáleželo na tom, že jste nedokázali uhnout. Váš tým byl prostě špatný.

Týmová spolupráce jsou jen kecy. Z představy, že by mohli vyhrát, se vám udělalo zle. V bouři emocí se zhmotnila jediná myšlenka. Prý nic neumíte. Mýlili se. Jednu věc umíte velmi dobře. Stojíte na místě. Po tváři se vám rozlévá šílený úsměv a tiše naznačujete… ne, provokujete protivníka, aby vás trefil. A on to udělá. Výkřiky vašich spoluhráčů se ztrácí ve větru. Byli poraženi. A zasloužili si to. V povznesené náladě se nadechnete, naposled jako normální člověk. Od té doby jste se přidali do řad té nejproklínanější mezi známými skupinami, mezi milovníky Yasua, jejichž činy jsou známé po celé planetě.

Vezmete svou maminku za ruku a řeknete jí, že jste nalezli místo, kde nemusíte nic umět. Že jste našli domov, kam patří jen ti, kdo chtějí úmyslně umírat.

… nebo se prostě jen vyhýbejte odpovědi, dokud ze vzteku neodejde.