Dnes si budeme povídat o záznamu smrti, času na Runeterře a o tom, který tábor v džungli je nejchutnější.
Tak co ten záznam smrti? Začne fungovat tak, jak má? Hraju už od 2. sezóny, ale on pořád nefunguje správně.
ANO! V rámci aktualizace záznamu smrti, která vyjde v příští aktualizaci, jsme velmi tvrdě pracovali na přepsání skriptů a kódu pro sledování poškození běžícího na pozadí hry. Jednou z našich hlavních priorit pro tuto aktualizaci je, aby byly tyto informace 100% spolehlivé a vy jste jim mohli věřit.
Naším dalším hlavním cílem je, aby hráči byli schopní odpovědět na ty nejpalčivější otázky co možná nejrychleji a nejsnadněji:
„Jaký druh poškození mě zabil?“
„Kteří šampioni představují tu největší hrozbu?“
„Na které kouzlo si vážně musím dávat pozor?“
Žijí všichni šampioni v LoL ve stejné éře, nebo zde existují různé éry?
Historii Runeterry můžeme zcela určitě rozdělit do několika samostatných ér – aktuální éru můžeme volně definovat jako „všechno, co se děje po runových válkách“ a i tohle období trvá skoro tisíc let. Existuje jen hrstka šampionů, kteří žijí takhle dlouho, a národy jako Noxus, Demacie a Bilgewater ve svém aktuálním stavu předtím prostě neexistovaly.
Další otázka by mohla znít: „Byli všichni šampioni ve světě vždycky aktivní?“ Odpověď zní, že téměř určitě ne. Víme, jak staří jsou někteří šampioni, a víme, že někteří se teprve nedávno probudili po období nečinnosti.
Tou skutečnou otázkou pro mě ale je: „Pokud se smrtelní šampioni narodili, znamená to, že nakonec zemřou?“
A to, mí drazí přátelé, se uvidí.
Která příšera v džungli je podle vás nejchutnější a jak by se měla připravit, aby byla co možná nejlahodnější?
„Ahůůůůůůůůů! Pomoc! Kde to jsem? Je tady zima. Já znám jen teplo.“
„Co je to za zvuky? Je jich tolik! Takové klikání a cvrlikání. Kde je to čvachtání a tikající bouchání, ze kterých se mi třásly kosti?“
„Kdo jsi? Já myslel, že jsem tady celou tu dobu sám.“
„To já taky.“
„Mám unavené oči. Jsem zvyklý na tmu, ale tady je teď tolik tvarů a barev.“
„Já nic nevidím. Mám oči potažené nějakým slizem.“
„Počkej. Já ti je olíznu.“
„To lechtá! Hahaha, no páni. Tak takhle vypadáš. Jsi tak… chlupatý.“
„No, to ty taky. Je zvláštní, že jsme se potkali až teď. Přijde mi, jako bych tě znal celou věčnost.“
„Je ti pořád ještě zima?“
„Hodně.“
„Pojď blíž. Stočím se kolem tebe a zahřeju tě a budu ti do uší dělat to čvachtavé tikavé bouchání, aby ses nebál.“
„To… to nejde. Když zkusím zvednout packu, přijde mi hrozně těžká.“
„To je zvláštní. Najednou jsem měl pocit, že moje packa odpluje pryč. Zkus to ještě.“
„No páni! Myslím… že jsme propojení. Myslím, že… tvoje packa je moje packa. Já myslím… že jsme jeden. Určitě jsme nějaká příšera!“
„Je to tak! To je ale divné! Ale možná že nejsme prokletí. Možná že máme štěstí. Protože v tomhle životě nikdy nebudeme muset udělat ani krok sami. Nikdy nebudeme muset čelit žádné obavě, které by nečelil i ten druhý, a budeme si navzájem do uší šeptat povzbudivá slova, když bude nejhůř. Zatímco ostatní musí kráčet po osamělé cestě, my budeme mít vždycky, vždycky, vždycky jeden druhého. Tak si polož hlavu vedle té mé a možná se nám dnes v noci bude zdát ten samý sen. Mně o tobě a tobě o mně.“
Příprava zabere asi 20–25 minut podle toho, jak dlouho to bude trvat, než novorození šerovlci usnou. (Pokud nechcete čekat, až usnou, může být doba přípravy podstatě delší, protože bojovat s nimi dokáže být časově dost náročné.) Nechte oheň dohořet až na uhlí, dokud nebudou uhlíky žhnout a nebude se z nich kouřit. Rychle jim usekněte hlavu a hoďte měkké lebky do ohně. Doba vaření: 35 minut. Osolte a opepřete dle chuti a můžete podávat!
Šerovlk je tou nejvyhledávanější kulinářskou pochoutkou v džungli. Koneckonců dvě hlavy jsou lepší než jedna.