Úžasný dotaz a navíc se ptáš toho správného scenáristy – nepamatuju si totiž, jestli jsem dneska použil deodorant.

No nic. I když se snadno předpokládá, že Sion páchne hnijícím masem, věc se má tak, že ve skutečnosti zemřel už hodně dávno. Když jsem byl malý, do zdi se nám zatoulala krysa a chcípla tam. Smrdělo to tam tak, že jsem tam asi týden nemohl ani vstoupit… ale pak se ten pach začal vytrácet. Něco, co je mrtvé celé desítky let, už dávno nehnije, takže to ani nesmrdí. Je to stejně věčné jako válka. Sion se nejspíš může pyšnit odérem chladného železa a plamenů, který je nerozeznatelný od bitvy kolem něj.

Pokud jde o Yoricka, ten není tak docela mrtvý díky živé vodě, která mu visí ve flakónu kolem krku. Ale podle mě se nesprchuje.

A Kalistu tak nějak ani neucítíš, protože ta vlastně tak docela neexistuje. Možná zachytíš přízračný dotek její přítomnosti na světě, jako slabý závan ozónu.

Takže na tohle se můžeš těšit, jestli některé z těchhle šampionů potkáš osobně. Prostě se usměj, chovej se zdvořile a nezapomeň: V záhadě věků se i pach ve smrt navždy změní…

Bývaly…?

Ten svět se doopravdy jmenuje Runeterra (doslova „runový svět“) kvůli runám světa – ty nesmírně mocné artefakty jsou skutečnými nástroji tvoření, které neznámé nebeské bytosti používaly při tvorbě zcela nových rovin existence. Z nějakého důvodu byly tyto práce pozastaveny a runy byly roztroušeny a schovány po celém světě, který tvořily.

Runy ve hře League of Legends nejsou runy světa, nýbrž projev runové magie. Představují osobitý způsob, jak si můžete upravit styl hry, který zároveň nechává dost prostoru pro to, aby byly v budoucnu zavedeny další možné runy.

Bandle City je jen jedno z mnoha míst ve světě duchů, které se třpytí barvami, jež nevidí ti, kteří neprojdou přes bariéry, které jej oddělují od světa smrtelníků. Lulu se svého společníka Pixe na jeho původ ptala už mnohokrát. Ten se ale místo odpovědi obvykle vrhne střemhlav doprostřed nejbližší lilie. Lulu si to vyložila tak, že se narodil jako tobolka a později z něj vyrašila vílí bytost, kterou je dnes.

Stejně jako ve skutečném světě se na Runeterře bere (nebo nebere) spousta lidí, a to z různých důvodů – ne vždycky je to z lásky!

Freljord je silně matriarchální společnost. Kmenové vůdkyně jako třeba Ashe či Sejuani jsou známé jako válečné matky a často se snaží upevnit svou politickou moc sňatkem se spojenci či rivaly z ostatních kmenů. To může být samo o sobě dost složité, jelikož přízeň jednomu se vnímá jako urážka jiného, a tak není neobvyklé, když jedna válečná matka přijme do své domácnosti několik „krvepřísežných“ partnerů. Ty počítá mezi své nejudatnější ochránce a nejbližší důvěrníky.

V řadě provincií Ionie se uznává, když spolu partneři žijí společně a vychovávají děti, aniž by kdy zvážili formální svatbu. Ale když už na takový rituál přistoupí, je obtěžkán hlubokým symbolickým významem, který přivolává požehnání mnoha duchů a předků obou rodin. Právě tímto způsobem se udržuje rovnováha, přičemž oba partneři jsou si v očích své komunity rovnocenní, nyní a navěky.

Než Noxus ovládl Swain, staré šlechtické rody kladly mnohem větší důraz na udržování své rodové linie než na pořádání nóbl svateb. Od dědiců se očekávalo, že budou uctívat své rodiče a dokážou sílu své pokrevní linie, a dohodnuté svazky mezi rody dokázaly vyřešit spory, které zuřily celá pokolení. Nyní, když Trifarix tolik oslabil moc šlechticů, se tyto tradice začínají měnit.

Po celém světě by se našel bezpočet dalších příkladů, ale já jsem chladný a zahořklý tvor, kterého obecně vzato nebaví o těchhle věcech mluvit dlouho. Možná by moje ledové srdce roztálo, kdybych potkal tu správnou obludu zrozenou z Prázdnoty…

Darius dává na Dravena pozor od té doby, co byli dětmi, a přestože má svého mladšího bratra rád, jeho chyb si je dobře vědom. Ale i když se Darius kdysi snažil vrátit „slavného popravčího“ na správnou cestu a omezit jeho přehnaně… dravenovské vlastnosti, nyní přizpůsobuje situace takovým způsobem, aby se z těchto jedinečných schopností a vlastností staly spíše výhody než rizika.

V drsné freljordské krajině, kde lidé často musí bojovat každý den o přežití, sní o chovu porů právě proto, že z toho žádný hospodářský užitek není! Spíš byste mohli žít hezky v klidu, obklopeni láskou, teplem a chundeláčky. A v zemi plné sněhu a ledu, bojujících kmenů a prastarých hrozeb, které se skrývají hned pod námrazou – kdo by o tom nesnil?

Pokud jde o lysé pory… Myslím, že bude všem líp, když nad tím nebudeme přemýšlet moc dlouho.